Zdroj:
Pražský KUDYKAM
Číslo:
31/2000
Datum:
3. 8. 2000
Strana:
11
Autor:
Zuzana Klimentová
Foto:
Zuzana Klimentová
„S jídlem je to u mne těžké. Neustále balancuji mezi tím, že jsem velký gurmán a žrout, a mezi tím, že jídlo je pro mne vlastně něco zakázaného; kvůli tomu, že se jaksi předpokládá, že musím být štíhlá. Bohulibé úmysly být střídmější mi ničí mí známí, kteří kdykoli mne potkají, vykřikují: ‚Ale ty jsi zhubla!‘ Tato věta je otřesná a pro mne nevýhodná; a vůbec nevím, proč to dělají. Ráda jim věřím, ale přitom vím, že mám pěkných pár kilo nadváhu. Asi působím subtilním dojmem, asi… Tím pádem hřeším a cpu se čokoládou. Hořká čokoláda s oříšky, to bude jednou můj hrob,“ rozpovídala se Petra. Prý vaří nerada, a když musí, snaží se, aby to měla rychle za sebou. Většinou vaří těstoviny. Favoritem poslední doby jsou čínské nudle, které uvaří, a na pánvi k nim spáchá nějakou šlichtu – z brokolice, pórku, všeho, co je při ruce. Záleží především na dobré sójové omáčce a vhodném množství česneku. V kombinaci s dobrým olejem je to geniální. „Umím spoustu dalších jídel, ale jenom nerada sahám k tomu, co se musí péct hodinu v troubě. Troubu mám jenom na zapékání. Ale také zapékám co se dá.“ Petra se důsledně vyhýbá masu – prý dokud to jde. Pak dostane záchvat a utíká do restaurace na dobrý steak. V životě neupekla žádný koláč! Nenaučila se to záměrně, protože buchty miluje, a kdyby pekla, vážila by prý tunu. Takhle se chová nesvéprávně pouze ve chvíli, přijde-li na návštěvu a je-li jí nabídnuto sladké. „Jsem schopná sprásknout celý tác a nechat jenom jeden kousek, abych nevypadala jako nenajedená. Je mi pak trochu zle, ale nedokážu si pomoci…“ Cukrárny jsou její konec. Přesně ví, kde co mají. Například na hlavní švindlují šlehačku… „Také vím, kde mají nejlepší chlebíčky, to je moje druhá slabost. Kdybych mohla jíst jenom to, na co mám chuť, stravovala bych se po bufáčích. Dala bych si dobrý rybí salát s houstičkou, pak filátko, pak bych se posunula k dortům…“ I v čínské restauraci si Petra pochutnala. Nutno podotknout, že tato čína je proslulá a říká se o ní, že je nejlepší v Praze. Petra Černocká si dala kuře Kung-Pao, chválila si rýži i teplou zeleninu – čínské houby s bambusovými výhonky. Pak vyzkoušela křehké kuřátko s česnekovou omáčkou – bylo to prý výborné! Celou akci zakončila smaženým ovocem – flambovaným kiwi. „Pověst této restaurace mohu jedině potvrdit! Ceny jsou rozumné, jídlo přes sto korun a je to skutečně vynikající! Ale abyste se dostali dovnitř a nemuseli stát frontu, je lépe se telefonicky objednat!“
